Nejkratší manželství v dějinách Malé Strany rozřešil soudce Rypáček 

Tyhle bouřlivé výstupy sledovala ve druhé polovině roku 1894 celá Malá Strana se zvědavým i škodolibým zájmem. Kdykoli totiž potkala paní Ludmila, čtyřiačtyřicetiletá obchodnice s košíky z Nerudovy ulice (č.p. 215/24) své švagrové – a byly rovnou tři – vypustila na ně hlasitou a hlavně vzteklou spršku nadávek. A nejen to, věci došly tak daleko, že na schody a chodby domu, ve kterém trojice sester bydlela (Úvoz 161/22) rozmístila letáky, které nenechaly na ženách niť suchou a v dalších dnech putovaly po Malé Straně jako ta nejsenzačnější četba.   

Kde se vzala taková zášť?   

Vše začalo, když se paní Ludmila seznámila s bratrem dotyčných sester, o tři roky mladším Janem P. Ten o sobě tvrdil, že zastává důležité místo továrního úředníka, a protože i jinak vystupoval velice seriózně, souhlasila košíkářka se svatbou. Následovala svatební noc. I ta proběhla k plné spokojenosti košíkářky, takže když ráno požádal Jan P. o značný obnos peněz, jež podle svých slov, potřeboval k pracovním účelům, ano, dokonce na nich závisel jeho postup v úřednické hierarchii, paní Ludmila souhlasila. 

Jan vzal peníze a odešel z bytu v Nerudově ulici. Domů se vrátil až pozdě večer, zpitý jak zákon káže. Záhy se zjistilo, že strávil celý den po malostranských hospodách a veškeré peníze, které mu ráno paní Ludmila dala, utratil. Zároveň vyšlo najevo, že nepracuje jako úředník, ale obyčejný tovární dělník. Alespoň, pokud právě pracuje, protože je znám jako nenapravitelný ožrala. Jak mohly takové skutečnosti zůstat paní Ludmile před svatbou utajeny, je záhadou; zvlášť tady, na Malé Straně, kde věděl každý o každém všechno. 

Do Ludmily se dala zuřivost. Svého novopečeného muže vyhnala za velkého rámusu z bytu a ten se – nejistým krokem – odebral ke svým sestrám na Úvoze. Tady zasedla rodinná rada a novomanželce již třetí den po svatbě vzkázala, že jestli chce, může se ze života se svým manželem vykoupit tím, že pošle sestrám 600 zlatých. V takovém případě budou svého bratra nadále živit, šatit a ona si ho už vůbec nemusí všímat.  

Jenže košíkářku rozpálila taková nabídka do běla.  

A začaly ony pravidelné malostranské výstupy, poněvadž vzdálenost mezi oběma byty nebyla velká a některou ze sester paní Ludmila potkávala takřka denně. Vše došlo tak daleko, že sestry – nevěda, jak se temperamentní košíkářky zbavit – Ludmilu zažalovaly pro urážky a obtěžování. 

K líčení před soudem na Ovocném trhu došlo koncem ledna 1895. Bylo více než bouřlivé. Nadávky létaly vzduchem, takže adjunkt zemského soudu Rypáček nevěděl místy kudy kam. Smysl pro spravedlnost mu napovídal, že přinejmenším morální právo stojí na straně košíkářky z Nerudovy ulice, ovšem její útoky proti sestrám z Úvozu, to bylo přece jen příliš. Nakonec přiměl Ludmilu, aby slíbila, že s útoky na švagrové přestane a poté jí – s ulehčením, že spravedlnosti bylo učiněno zadost – všech obvinění, jež proti ní vznesla trojice vypočítavých žen, zbavil.

Jaké byly další osudy nejkratšího malostranského manželství, které se rozpadlo hned po svatební noci, nám historie nedochovala.

Fotografie: Dům na Úvoze 161/22, v němž sestry prolhaného ženicha bydlely – vyšší budova vpravo