Vykutálený hošík – silvestrovský příběh z Malé Strany a Hradčan

Byl už večer 30. prosince roku 1903 a Malá Strana tonula v neprostupné tmě, když pekařský pomocník Čeněk Zikmundovský objevil v průjezdu domu U hlubokého sklepa v Nerudově ulici (č.p. 234/45) asi devítiletého chlapce, jak se opuštěně choulí u domovní zdi. „Hošík, zimou zkřehlý a hladem vysílený, plakal hořce a když se utišil, vypravoval tak dojemně, že přikvapivší ženy také počaly plakat a byly by ubohému sirotečku všecko dobré snesly. Hošík pravil, že se jmenuje Václav Skála a že je žákem třetí třídy obecné školy na Hradčanech. Potom přišlo na řadu to hlavní. Hošík vyprávěl, že doma, v domě na Novém Světě měli velikou bídu. On se dvěma sestřičkami, čtyřletou Marií a dvouletou Antonií, prý spával na holé zemi, někdy po celý den ničeho nepožili a k tomu matka, 34 roků stará posluhovačka Josefa Skálová, stižená byvši tuberkulosou, těžce stonala“, líčily první lednový den roku 1904 dojemný obraz Národní listy. „K dovršení úžasně truchlivé situace matka den předtím zemřela a zanechala své tři nemanželské dítky úplně bez pomoci. Když hošík vzpomínal úmrtí své matky, nezůstalo jedno oko přítomných nezarosené. A hošík pokračoval, že pohřeb matky bude se konati právě na Sylvestra.“

Dům U zlatého hroznu na rohu Nového Světa a Kapucínské ulice v roce 1912

Chlapec malostranským sousedkám vypravoval, že sester Marie a Antonie se ujala sousedka Cejdová z domu U zlatého hroznu na rohu Nového Světa a Kapucínské ulice, v němž dosud s maminkou bydleli, ale jeho už si vzít nemohla. Tolik hladových krků by neuživila. „S pláčem doprovázely ženy hošíka na malostranskou policejní strážnici, kde se o ubohého opuštěnce policisté postarali.“

Chlapec na strážnici přespal. Dospělí mu snášeli dobroty z okolních hostinců, vařili sladké čaje a drobné tělíčko sirotkovo podkládali zimními kabáty a polštáři přinesenými z domova. Jaké pak bylo jejich překvapení, když druhého dne ráno „správce hradčanského komisařství p. Rejsa vyšetřil, že matka hošíkova je živa a zdráva a zjistil zároveň, že onen domnělý, opuštěný siroteček je hoch toulavý, neposlušný a nezbedný. Z domova rád utíká a rozmanitým způsobem dovede lidi pohnouti k tomu, aby jej podporovali.“

Poté byl devítiletý Václav Skála vracen ke své matce na Nový Svět (č.p. 78/5), kde se zaručeně dočkal řádného výprasku.

Dům U zlatého hroznu na obraze Tavíka Františka Šimona, Z Nového Světa, rok 1912

Úvodní fotografie: Nerudova ulice s domem U hlubokého sklepa (Nerudova 234/45, druhý zprava) ve dvacátých letech dvacátého století